ŠKOLA TRADIČNÍCH BOJOVÝCH UMĚNÍ

AIKI DŽUTSU


Toto umění se dá definovat jako technika (umění, džutsu koordinovaného, soustředěného či harmonizovaného (ai) vědomí, ducha nebo mysli.

 

Pokud se týká nejstarších dějin této metody, píše o tom Harison v knize The Fighting Spirit of Japan:

 

     Existují písemné zprávy, že asi před 700 lety (tj. cca v roce 1200 – Harrison to psal ve své knize kolen roku 1900) existovala na severní straně hory Fudži škola budo, středověkých bojových umění. Tato škola se specializovala na výuku tzv. aikidžucu, jež bylo udržováno v tajnosti a zjeveno jen několika zasvěceným učedníkům, většinou šlo o šlechtice z nejstarších rodů. Toto umění vzniklo z kendžucu, čili umění šermu a postupně se stávalo uměním boje převyšujícím džudžutsu.“

 

Výraz aiki (obdobně jako džu) vyjadřuje princip jak bude využito lidské tělo jako zbraň, způsob úspěšného využití techniky proti nepříteli. Ústřední idea aiki je použití niterné koordinované síly ki (niterná energie) v souladu (ai) s různými požadavky a podmínkami boje, čímž je míněna strategie protivníka, jeho zbraně, jeho osobnost atd. Tím, že sloučíme vlastní strategii s protivníkovou, můžeme dosáhnout základního cíle boje – podrobit si protivníka. Jak však byl tento výsledek technicky uskutečněn v dávných dobách je nesmírně obtížné definovat. Většina škol aikidžutsu, jež vyvinuly techniky a strategie, kterými dokázaly prosadit princip ai jako účinnou metodu v přímém boji, neexistuje.

V těchto starých školách patřila k nejvíce proslaveným Daito rju. Podle jednoho moderního experta budžutsu, Tomikiho z Kodokanu, obsahují některé rukopisy o tajných bojových uměních (denšo), jež vznikly ve feudální éře, zmínky o výcviku v této škole již v období Kamakura. Škola sama byla údajně založena Minamotem Jošimicuem (zemřel 1120), jenž v různých starojaponských spisech je označován jménem Jošicune. Toto umění bylo cvičeno válečníky rodového klanu Minamoto po několik staletí, než-li bylo zděděno rodinou Takeda, jež patřila k vojenskému rodu Aizu.

 

Legitimním učitelem umění, jež bylo z aikidžutsu odvozeno, se stal podle japonské tradice dědění pokrevním příbuzenstvím, adopcí nebo přidružením mistr Morihei Uešiba, zakladatel aikido, jenž studoval u Sokaku Takedy, fenomenálního válečníka a učitele aikidžutsu, jenže byl známý svým putováním po celém Japonsku a výukou aikidžutsu.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one