ŠKOLA TRADIČNÍCH BOJOVÝCH UMĚNÍ
 

Police Taiho Jutsu - Shudokan Ryu

TAIHO DŽUTSU

 

V historických pramenech najdeme pojmenování disciplíny „taiho džutsu“ jako umění „zatýkat“, nebo také jako označení pro praktiky, souhrn techniky a taktik tzv. feudální policie.

Od nejstarších časů měl každý klan v provinciích vlastní pořádkové síly, jež měly za úkol dbát na dodržování zákonů a pořádku na území klanu. Tato funkce se tehdy nevztahovala jen na kontrolu běžných občanů, rolníků řemeslníků a obchodníků, kteří byli přidruženi ke klanu.

 

Tyto místní orgány fungovaly jako jakýsi druh vojenské policie a v mírových dobách se svou kontrolní funkcí snažily předcházet či zabránit jakékoli formě kriminálního jednání, jež by poškozovalo organizaci a funkci této územní jednotky.Všechny vesnice, okresy i města byly buď podřízeny pravomoci těchto organizovaných policejních sil a jejich nadřízených vojenských, anebo si zřídily vlastní instituce  pro dohled nad dodržováním zákonů a pořádku, jež pak byly zodpovědné přímo svému hradu a vedení klanu.

 

Za vlády rodu Tokugawa pak vyrostla v celém Japonsku postupně široce založena a důmyslná síť policejních kontrol. Začalo to v Edu, vojenském hlavním městě Japonska, kde se v úkolu udržovat pořádek a dodržovat zákony vzájemně doplňovaly jak vojenské oddíly hatamoto a gokenin, dále posádky z provincií, jež byly drženy ve stavu pohotovosti pro případnou výzvu šoguna, a řada místních institucí různých druhů a s různými úkoly. Všechny tyto orgány prováděly preventivní dohled a současně byly připraveny i k okamžité reakci, pokud by se vaskytl jakýkoliv akt definovaný tehdejším právem jako „kriminální jednání“.

 

Mnoho známých skutečností svědčí o tom, že feudální policejní činitelé se svými asistenty museli věnovat mnoho času a úsilí tomu, aby vymysleli a mohli používat zbraně a techniky , jež by přímo souvisely s vynutitelností práva a v postupu proti jeho porušovatelům, kteří však většinou byli ozbrojeni a – vzhledem k povaze feudálních trestů za jakékoli porušení zákona – byli připraveni k zoufalé obraně, jelikož neměli co ztratit. Kromě nutnosti ubránit vlastní život proti smrtící reakci ozbrojeného zločince, který se snažil vyhnout zadržení, museli policisté často plnit také složitý úkol zatčení občanů z vyšších společenských vrstev, aniž by je zranili.

V některých případech bylo důležité stíhaného zajmout živého, aby z něho cenzoři (mecuke) mohli vydolovat informace o eventuálních hrozbách spiknutí, revolt apod.  Proto se v souvislosti s policejními složkami feudálního Japonska setkáváme s krátkým obuškem s bočními vidlicovitými výběžky (džute, džite) a s metodami jeho využívání (džutte džutsu), jež umožnila neutralizovat útok ostrým mečem. Právě tento obušek a jeho viditelné nošení bylo jakýmsi „stavovským“ znakem příslušníků japonské feudální policie. Setkáváme se zde i například s tyčí pobitou hřeby, která sloužila k omezení pohybu, kdy hřeby na této tyči sloužily k zachycení za oděv protivníka. Všechny praktiky a užívání zbraní a nástrojů užívaných k zadržení narušitelů zákona pak byly nazývány taiho džutsu (umění zatýkat).

 

Jakkoli byl systém feudální policie a jejich praktik rozmanitý, i dnes se v některých školách bojových umění setkáváme s naukou zvanou „taiho džutsu“. Jen stěží si však dovedeme představit zadržování zločinců holemi pobitými hřeby, ale faktem zůstává že taiho džutsu je pojmem pro označení systémů při výcviku policejních složek a oficiálním systémem současné japonské policie.

 

Ve škole Aiki Kacu Džinken Rju jsou v učebním programu cvičeny techniky Aiki džutsu jako techniky beze zbraně, techniky Džutte džutsu jako techniky krátkého obušku a Hodžo džutsu – techniky poutání. Metodika výuky je uzpůsobena pro krátkodobou výuku prostřednictvím kurzů a seminářů.

 

 

 

 

 

 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one